Jak se vyrovnat s pocitem viny?
Řekněme si to na rovinu, mateřství a pocit viny spolu jdou ruku v ruce. Žádná matka nejspíš nikdy neměla tak intenzivní pocit viny, dokud neměla děti. A pocit viny nemají matky jen tam, kde by k tomu mohl být důvod, ale i tam, kde ten důvod není. Proč tomu tak je?
Dívky bývají více společenské než chlapci. Když se chlapci honí a šermují se klacky, dívky se shluknou na rohu a klábosí. Dívky se chtějí líbit, chtějí být oblíbené, pomáhat a podporovat ostatní. Vyrůstají z nich pečující a milující matky, které by udělaly cokoliv pro své děti, přátele a rodinu. Neznamená to, že muži ne, samozřejmě, že tyto věci chtějí dělat také, ale od dob, kdy jsme žili v jeskyních, jsou ženy naprogramovány na vaření a výchovu dětí a muži na to, aby lovili a ochraňovali, a proto pro ně není výchova tak snadná a ani přístup k výchově není tak přirozený.
Jakmile něco nedokážeme nebo cítíme, že jsme nesplnili očekávání, máme pocit viny. Z hlediska NLP je to naše rozhodnutí, cítit se vinni. Podle NLP si můžeme zvolit, jak se budeme cítit. To se může zdát napoprvé těžko pochopitelné. Znamená to ale, že i když může být náš pocit viny pochopitelný, pokud jsme se nezachovali podle svých hodnot, nemusíme se cítit vinni za všechno.
Chvíle na zamyšlení
Když začínáte mít pocit viny:
1. ZASTAVTE SE
2. Přemýšlejte:
3. Pokud si odpovíte „NE“, rozhodněte se pro jiný pocit. Zvolte například soucit nebo buďte nápomocný(á).
4. Pokud si odpovíte „ANO“, omluvte se, poučte se z toho a jděte dál, protože utápět se v pocitu viny může být nesmírně svazující.
Vina ovlivňuje naše pocity, a to je její účel. Může nám pomoci ujasnit si priority, protože je to jakýsi alarm, že toho děláme příliš mnoho namísto toho, abychom se soustředili a uvědomili si naši skutečnou roli. Pokud vás pocit viny povede k tomu, že si toho naberete méně, budete méně pracovat a změníte své chování, pak splnil svůj účel. Pokud není nic, co jste mohli udělat jinak, abyste se vyhnuli situaci, která ve vás vyvolala pocit viny, pak to není vina, ale spíš lítost.
Nejhorší pocit viny nejspíš souvisí s těmi, za které cítíme největší zodpovědnost, za miminka a malé děti. Malé děti jsou častěji zraněné, protože běhají a nedívají se před sebe, šplhají výš, než je to pro ně bezpečné, a ničeho se nebojí, protože si ještě myslí, že svět je bezpečné místo. Vaším úkolem je zajistit, aby jejich svět bezpečný byl, např. tak, že přiděláme dvířka ke schodišti a do kuchyně, zamkneme branku na zahradu, nenecháváme otevřená okna a podobně. Snažíme se je mít pořád na očích a samozřejmě na některých místech, třeba u vody, je z očí nesmíme spustit vůbec. Ale k nehodě může dojít během vteřiny a někdy ji nelze předvídat. Rodiče cítí vinu, protože jsou za bezpečí svých dětí zodpovědní. Namísto toho, abyste se nechali zcela pohltit vinou, zaměřte se spíše na řešení a ze své zkušenosti se poučte.
Řada rodičů cítí vinu, že nemůže svým dětem věnovat dostatek času nebo peněz kvůli práci nebo z jiných důvodů. Pokud to nemůžete změnit, prostě tuto situaci přijměte bez lítosti a čas, který dětem můžete věnovat, využijte co nejvíce. I když se výraz „kvalitně strávený čas“ může zdát trochu otřepaný, všichni rozumíme tomu, co to znamená, a chceme si čas se svými dětmi užít a dělat s nimi něco zábavného, co ocení. Děti milují, když dostávají nové hračky, videohry a oblečení, ale to neodpovídá naší hodnotě trávit s nimi čas. Dárky obvykle slouží jen na zmírnění našeho pocitu viny tím, že dokáží na dětské tváři vykouzlit úsměv.
Děti potřebují hranice, ať už se týkají výše kapesného, množství dárků, nebo chování. Není třeba cítit vinu za to, že jsme nějaké hranice stanovili, právě naopak. Když dětem vysvětlíte hranice a důvod, proč byly nastaveny, bude jim jasné, co se od nich očekává. Bude pro ně také snazší pravidla a hranice akceptovat a také mluvit a jednat s dospělými vhodným způsobem, až začnou chodit do školy.
Pocit viny obvykle přichází, když si lidé myslí, že nesplnili očekávání druhých. Když se od pocitu viny oprostíte, budete klidnějšími rodiči.
Pocit viny z toho, že pracujeme nebo že nepracujeme, nám zřejmě nijak nepomůže, protože ať se rozhodneme jakkoliv, můžeme mít pocit, že jsme se měli rozhodnout jinak. V některých věcech, které jsou mimo naši kontrolu, nemáme možnost výběru, například náklady na bydlení, hlídání dětí nebo dostupnost dobře placené práce na částečný úvazek atd. Tady jde o lítost, nikoliv o vinu, protože za tyto stránky našeho života nejsme zodpovědní, ani je nemáme pod kontrolou.
Jak děti rostou, je stále důležitější, aby rodiče byli vzorem a ukazovali jim nezávislost, dobrou pracovní morálku, hospodaření s penězi či to, jak být zodpovědný za rozhodování. Takže když děti zapojíme do rozhodovacího procesu, pomáháme jim dospět a učíme je vážit si nás za naše rozhodnutí. Po celý život jde o rovnováhu mezi tím, co je potřeba udělat, a tím, co chceme udělat. A jak to lépe dětem ukázat než na svém vlastním příkladu? Vy máte své vlastní potřeby jako osoba, a když děti vidí, že je musíte vyvážit svými povinnostmi rodiče a finančními možnostmi, mohou tuto dovednost využít, když cítí tlak v obtížných situacích, jako jsou zkoušky nebo zaměstnání.
Buďte si jisti tím, pro co se rozhodnete, a vysvětlete to ostatním, aby vás chápali a podpořili. Není žádný důvod cítit se vinen, pro svou rodinu děláte ta nejlepší rozhodnutí, jaká můžete.
Úryvok z knihy: BUĎTE ŠŤASTNĚJŠÍM RODIČEM S NLP
